Také si myslíte, že je nejlepší zvolit na vaši radnici jednotlivé osobnosti napříč různými politickými stranami nebo hnutí? Možná se budete divit, ale je to omyl. Rozšířený a v dobré víře také hojně využívaný. Jenže nefunguje tak, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jak je to možné?
Komunální volby totiž neznají preferenční hlasy! Nejdříve se sčítají hlasy pro politickou stranu a teprve pak dojde na hlasy, díky kterým se kandidáti posouvají na kandidátce směrem vzhůru, tedy ke zvolení. Na skok na kandidátce potřebuje každý kandidát v komunálních volbách totiž mnohem více kroužků než kandidát do poslanecké sněmovny. Minimálně 10 procent hlasů.
Kvůli dobrému úmyslu voliče a systému voleb pak mohou nastat naprosto paradoxní situace. Lídr a několik kandidátů na předních pozicích tak mohou být zvoleni do zastupitelstva i přesto, že získali méně hlasů než osobnosti, které voliči favorizují a jsou na nevolitelných místech. Ty pak nejenže zůstanou bez mandátu, ale hlasy určené jim přispějí ke zvolení kandidátů v čele.
Obec má 15 členné zastupitelstvo. Stranu XY vede neoblíbený lídr, který dostal od voličů pouze 10 hlasů. Dalších 12 kandidátů získalo po 120 hlasech, 2 kandidáti pak každý 110 hlasů. Strana dostala tedy celkem 1670 hlasů a získala 1 mandát = 1 zastupitele.
Kdo bude nakonec zastupitelem? Mandáty se rozdělují podle pořadí na kandidátní listině. Lídra může přeskočit jen kandidát, který by získal alespoň o 10 % hlasů více, než je průměrný počet hlasů na jednoho kandidáta. Průměr je 111,33 hlasů a nutný počet hlasů pro přeskočení je tedy o 10 procent více - 122,46 hlasů. Takový výsledek nemá nikdo, i když většina kandidátů získala dokonce 120 hlasů. Zastupitelem za stranu XY se přesto stává její lídr, který získal jen 10 hlasů.
Možná proto ve volbách do obcí a měst skočí na kandidátkách výš pouhá desetina kandidátů a v zastupitelstvech reálně sedí lidé, kteří tolik preferencí od občanů neobdrželi.